A je tady Wismar! Hansovní město na samém západě baltského pobřeží bývalé DDR. Město samo o sobě není ani nijak ošklivé ani to není žádný zázrak. Vlastně je docela pěkné, ale působilo na nás poněkud ospalým dojmem. Takové maloměsto, kde čas plyne pomalu a nebýt občasného zahoukání vlaku či lodě, málem byste tam usnuli.

My jsme se do Wismaru dopravili "Dezyrem" z Bad Doberanu (to je trať od Rostocku). Pak je tu ještě trať na Schwerin (a Berlín) a pak několik zarostlých kolejí do přístavu, které se už nějaký ten pátek nepoužívají.

RegionalExpress z Berlína právě přijíždí. Jestli vás zaráží ta souprava (3 patra + jedna klasika), tak to není žádná mimořádnost. S takovou soupravou jsme se setkali ještě několikrát. Ta klasika má interiér někdejších IR spojů. Vlaky kategorie IR se DB rozhodly zrušit a až na pár výjimek již nejezdí. Tohle je tedy pro ty vozy zřejmě nové využití.
Řídící vůz téhož vlaku. Tato patra jsou typ označovaný "RE 160" a od těch, co známe např. z Drážďanského S-Bahnu se liší na první pohled několika věcmi: jednak jsou to nová vozidla (ne rekonstrukce), max. rychlost je 160 km/h, horní podlaží má střechu "víc do oblouku", takže nahoře je více místa, v soupravě je zařazen i tzv. "Snack Point", tedy automaty na kafe a nějakej ten pišingr.
Naše "Dezyro" se vrací zpět do Rostocku a Tessina.

Wismar má svoje kouzlo. Škoda, že čas na prohlídku jsme měli jenom hodinu.
Veselá wismarská prasátka...

Gotika a železnice. Zrovna v těchhle místech to bylo hodně "DDR". Jenom trabanti už nějak nejsou v módě.
Stavědlo a přístav v pozadí.

I tohle je Verkehrsrot... Odstavení Ragulini na kolejích do přístavu.
Důchodkyně se na něco ptá. Možná ji zajímá, jestli ten vlak jede do Bad Kleinen. Ano, jel. A my s ním. V Bad Kleinen jsme už přesedli do šlesvické soupravy (regionální doprava je totiž důsledně organizována po jednotlivých zemích) a ujížděli k Lübecku. Tam se podíváte se mnou příště.